Implementace směrnice o energetické účinnosti v ČR

Nejde o zdroj energie v pravém slova smyslu, ale o šetření zdroji energie, které má lidstvo k dispozici. Řada států začíná docházet právě k závěru, že nejlevnější a nejbezpečnější energie je ta, kterou nemusí vyrábět. Evropská unie považuje zvyšování energetické účinnosti za způsob, jak snižovat svou závislost na fosilních palivech, snižovat množství vypouštěných emisí CO2, šetřit výdaje za energii a také jak podporovat ekonomický růst. Zvyšování účinnosti ovšem vyžaduje investice, pro které je zásadní přehledné politické a podnikatelské prostředí.

Od počátku tisíciletí přijala EU několik dokumentů, které mají zvyšování energetické účinnosti na celoevropské i národní úrovni zajišťovat. Nejnovějším kouskem legislativy je směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive, EED), kterou evropské instituce dojednaly v roce 2012. EED má zajistit, že členské země splní jeden z klimaticko-energetických cílů pro rok 2020. Už v roce 2011 se totiž ukázalo, že 20% cíl v oblasti energetické účinnosti (jediný nezávazný z trojice cílů pro rok 2020) se zatím nedaří plnit.

V sektoru budov podle firem z oboru šetrného stavebnictví přinášejí úspory jasné výhody. Jde prý nejen o šetření výdajů za energie a ochranu životního prostředí, ale také o zkvalitňování vnitřního prostoru, který má vliv na zdraví, a bezpečnou investici soukromých financí. V makroekonomickém pohledu navíc prospívá stavebnictví a pomáhá vytvářet pracovní místa.

Směrnice o energetické účinnosti a její implementace

Článek 3 – Cíle energetické účinnosti

Už v průběhu minulého roku museli členové EU stanovit své vnitrostátní orientační – a nezávazné – cíle podle článku 3. Česká republika podle dokumentu odevzdaného v červenci 2013 Evropské komisi počítá do roku 2020 s úsporou 47,84 PJ (13,29 TWh) v konečné spotřebě energie. To se v přepočtu přibližně rovná energii, kterou ročně vyrobí jaderná elektrárna Temelín. Největší podíl energie (44 %) chce česká vláda ušetřit v průmyslu. Zvyšovat by se měla energetická účinnost výrobních technologií, ale také budov, ve kterých průmyslové podniky sídlí. Domácnosti mají zajistit 29 % úspor, a to díky úsporám v budovách. Zbylých 27 % připadlo na sektor služeb.

Článek 4 – Renovace budov

Směrnice po členských státech požaduje, aby vypracovaly dlouhodobé strategie pro renovace všech budov na svém území. Tyto dokumenty mají ukázat, jak se státy ke zvyšování energetické účinnosti v budovách dlouhodobě postaví. Mělo by to na trh přinést jistotu pro dlouhodobé investice. Strategii Česko Komisi odevzdalo na začátku května 2014. Každé tři roky se má strategie aktualizovat jako součást Národního akčního plánu energetické účinnosti.

Článek 5 – Příkladná úloha budov veřejných subjektů
Podle směrnice by měly jít státní úřady ve zvyšování energetické účinnosti příkladem. Článek 5 proto ukládá členským zemím povinnost každý rok úsporně zrenovovat 3 % podlahové plochy budov ústředních orgánů státní správy. Výjimkou jsou historicky nebo architektonicky vzácné domy.

Povinnost se týká budov, které vlastní ústřední orgány státu, a které zároveň tyto úřady využívají. Jde o sídla ministerstev a některých institucí jako například Energetického regulačního úřadu. Původně se ve směrnici počítalo se všemi veřejnými budovami. Členské země ale v průběhu vyjednávání návrh zmírnily. 

„Příkladné renovace“ měly podle směrnice začít už od ledna letošního roku. V České republice se implementace této části směrnice zdržela kvůli tomu, že stát neměl přehled o tom, na které budovy se vlastně povinnost bude vztahovat. Nyní ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovává materiál, který by se měl v nejbližší době dostat na jednání vlády.

Článek 7 – Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

Podle článku 7 mají členské státy od ledna 2014 každoročně vykazovat nové úspory energie v rozsahu 1,5 % objemu ročního prodeje energie koncovým zákazníkům. Jak již bylo řečeno, Česká republika z tohoto čísla vycházela při stanovení svého vnitrostátního orientačního cíle podle článku 3.

V důsledku toho je tak celkový cíl 47,84 PJ do roku 2020 pro Českou republiku v podstatě závazný (ačkoliv uvedené množství energie neodpovídá přímo každoročním 1,5% úsporám, ale úsporám ve výši 1,125 % koncové spotřeby ročně – Česko totiž využilo možnost toto číslo snížit, což směrnice povoluje).

Pro splnění cíle počítá (MPO) s potřebnými investicemi ve výši 150 až 240 miliard korun. Dvě třetiny této částky mají zajišťovat soukromé investice, jednu třetinu investice ze státních a evropských peněz.

Primárně směrnice počítá s tím, že 1,5% úspory energie u koncových odběratelů pomohou zajistit energetické společnosti. Měly by tak svým zákazníkům začít poskytovat tzv. energetické služby. Česká republika si ale pro plnění tohoto článku vybrala náhradní cestu (kterou směrnice umožňuje) a hodlá úspor dosáhnout alternativními politickými nástroji.

Mezi ně patří i řada programů, které už v Česku fungují. Pokračovat tak má dotační program Nová zelená úsporám (zaměřený na rodinné domy a veřejné budovy) i projekty Panel (zaměřený na bytové domy) a Efekt (zaměřený na úspory v průmyslu a službách).

Z evropských peněz je pak financován program Jesicca a úspory je možné dotovat i prostřednictvím operačních programů Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (v gesci ministerstva průmyslu a obchodu), Životní prostředí (v gesci ministerstva životního prostředí) a Integrovaného regionálního operačního programu (v gesci ministerstva pro místní rozvoj).

V roce 2017 by měla vláda zvážit, jestli se cíl daří plnit. Může pak systém změnit a zavést povinnost pro distributory nebo maloobchodní prodejce energie, kteří by každoročně museli ušetřit 1,5 % energie u svých koncových zákazníků. Prozatím nechtělo MPO k tomuto nastavení přistupovat, protože by to prý znamenalo příliš rychlé a nákladné změny v systému.

Článek převzatý z www.euractiv.cz, kráceno. Původní článek ZDE.